Paní Jarmila

Paní Jarmila (72 let) je vdovou. Minulý rok prodělala cévní mozkovou příhodu, která jí poškodila pravou stranu těla.

Při řešení její situace, zejména po propuštění z neurologického oddělení nemocnice, vyslovila přání nadále žít ve svém bytě a alespoň částečně obstarat péči o sebe. Sociální pracovnice nemocnice společně s ní a její dcerou v tomto kontextu hledala možnosti řešení. Identifikovala potřeby – zajištění péče o paní Jarmilu, domácnost a eliminace omezení způsobených prodělaným onemocněním za využití kompenzačních pomůcek. Následně specifikovala vyhovující služby, její formu a rozsah. Zvolily terénní formu služby Osobní asistence, která vyjíždí do domácnosti a pomáhá při úkonech hygieny nebo nácviku chůze.

Dcera paní Jarmily oslovila Osobní asistenci, s jejichž pracovnicí si vyjasnily konkrétní podobu poskytované služby. S paní Jarmilou pak sestavily individuální plán, který je průběžně, dle aktuální situace a případných změn, vyhodnocován. Sociální pracovnice zařízení dceři rovněž poskytla poradenství v oblasti dávek a jejich vyřízení. Konkrétně se jednalo o příspěvek na péči, příspěvek na mobilitu na základě nároku klientky na průkaz ZTP (zdravotně tělesné postižení).

K paní Jarmile od té doby dojíždění terénní forma služby Osobní asistence. Využívá jejich kompenzačních pomůcek ke zlepšení mobility, provedení osobní hygieny apod. Nebýt takové služby jen stěží by mohla zůstat ve svém domácím prostředí. Za to je nesmírně vděčná také její dcera, která se sice zapojuje do péče o maminku, ale forma využívané služby jí umožňuje chodit do zaměstnání a věnovat se naplno také svojí rodině.

Pan Miloš

Pan Miloš (60 let) je vdovec, žije v domě s pečovatelskou službou. Léčí se s diabetem 2. stupně, v důsledku kterého mu byla amputována pravá dolní končetina. Je držitelem průkazu pro osoby se zdravotním postižením, pobírá dávku příspěvek na péči a příspěvek na mobilitu.

Při chůzi používá berle, vzhledem k jeho více než dvoumetrové a robustní postavě mu to ale činí výrazné potíže. Žádosti o mechanický a elektrický vozík revizní lékař v minulosti nevyhověl. Z toho důvodu byl pan Miloš celé dny uzavřený doma a jen výjimečně vycházel ven. Když už se odhodlal a strávil nějakou chvíli mimo svůj byt, ostatní obyvatelé domu jej hodnotili jako čím dál nerudnějšího. Není divu, ztrácel radost do života, kterou ostatní čerpají z „běžných“ činností, např. procházka, kontakt s někým blízkým, návštěva kavárny. Zůstal navíc sám, bez bližších příbuzných, kteří by mu mohli nahradit některé chvíle, obstarat podstatné úkony.

Sociální pracovnice domova pana Miloše jednoho dne navštívila. Z rozhovoru vyplynulo, že kompenzační pomůcka – elektrický vozík – by mu pomohla umožnit návrat do života, společnosti. Oslovila tedy komunitní centrum a během několika dní vyřídila zapůjčení vozíku. Panu Milošovi přidělením vozíku prakticky změnila celou situaci. V té chvíli se mohl podívat do tolik milované přírody, nakoupit si sám nebo povídat s druhými venku na sluníčku. Získal pocit nezávislosti a ví, že ho v životě čekají i jiné činnosti než koukání na televizi nebo čtení si. S návratem do komunity se proměňovala i jeho nálada a vnímání druhých.

VYHLEDAT SLUŽBY