NEMOCENSKÉ POJIŠTĚNÍ

Pojištěnec (podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů)

  • fyzická osoba, která je účastna pojištění; za pojištěnce se považuje též fyzická osoba po zániku pojištění, pokud jí plyne ochranná lhůta (§ 15), uplatňuje nárok na dávku pojištění (dále jen “dávka”) nebo dávku pobírá.

Zaměstnavatel

  • zaměstnavatelem právnická nebo fyzická osoba, která zaměstná alespoň jednoho zaměstnance, organizační složka státu, v níž jsou zařazení zaměstnanci v pracovním poměru. Bližší specifikace v zákonu č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORA

Oprávněnou osobou se rozumí fyzická osoba (dále jen „osoba“), která splní podmínky stanovené zákonem č. 117/1995 Sb., tzn., že osoba a osoby s ní společně posuzované:

  • jsou hlášeny k trvalému pobytu na území České republiky (občané ČR) nebo
  • mají trvalý pobyt (cizinci) na území České republiky a mají zde bydliště.

Pokud osoba a osoby společně s ní posuzované nemají na území České republiky trvalý pobyt podle zvláštního právního předpisu, je taxativní výčet podmínek pro splnění nároku na dávku uveden v zákoně o státní sociální podpoře (§ 3, odst. 2, písm. a) až l)).

Rodina

  • oprávněná osoba a společně s ní posuzované osoby, tj. soužití rodičů a nezaopatřených dětí ve společné domácnosti,
  • event. pouze oprávněná osoba, nesdílí-li společnou domácnost s ostatními osobami
    a náklady na své potřeby uhrazuje sama,
  • pro účely posouzení nároku na příspěvek na bydlení se rodinou rozumí všechny osoby vymezené podle zvláštního právního předpisu upravujícího životní a existenční minimum.

Společně posuzované osoby:

  • Nezaopatřené děti (tzn. dítě do skončení povinné školní docházky a dále, pokud se buď připravuje na budoucí povolání, nebo je zdravotně postižené, nejdéle však do
    26 let).
  • Nezaopatřené děti a rodiče těchto dětí.
  • Manželé, partneři nebo druh a družka.
  • Nezaopatřené děti, jejich rodiče, pokud jsou nezaopatřenými dětmi a jsou osamělí,
    a rodiče těchto dětí, pokud s oprávněnou osobou spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

Nezaopatřené dítě

  • je dítě, které nemá ukončenou povinnou školní docházku, nejdéle do 26. roku věku a soustavně se připravuje na budoucí povolání studiem na SŠ, VŠ.
  • nebo z důvodu nemoci či úrazu se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání či vykonávat výdělečnou činnost.
  • které je vedeno v evidenci krajské pobočky ÚP jako uchazeč o zaměstnání a nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti či podporu při rekvalifikaci.

Rozhodné období

  • je období, za které se zjišťuje rozhodný příjem domácnosti.
  • u příspěvku na bydlení a přídavku na dítěkalendářní čtvrtletí, které předchází kalendářnímu čtvrtletí, na které se nárok na výplatu dávky prokazuje.
  • u porodnéhokalendářní čtvrtletí, které předchází kalendářnímu čtvrtletí, v němž se dítě narodilo.

Rozhodný příjem

  • příjem rozhodný pro přiznání některé z tzv. testovaných dávek (přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, porodné) se stanoví jako měsíční průměr čistých příjmů oprávněné osoby a s ní společně posuzovaných osob, které připadají na rozhodné období.

Do rozhodného příjmu se započítávají tzv. „čisté příjmy“, tj. příjmy po odpočtu pojistného na sociálním pojištění, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a po odpočtu daně z příjmu, příp. výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení podle zákona o daních z příjmů. Do příjmu se nezapočítává výživné, které v rozhodném období platila osoba dítěti, se kterým je pro účely stanovení rozhodného příjmu osobou společně posuzovanou. Taxativní výčet rozhodných příjmů je uveden v § 5 zákona o státní sociální podpoře.

Příjmy rozhodné pro nárok na dávky státní sociální podpory zahrnují:

  • příjmy ze závislé činnosti,
  • příjmy z podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti a dále
  • dávky nemocenského a důchodového pojištění a podporu v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci včetně obdobných příjmů z ciziny.
  • rodičovský příspěvek – u nároku na přídavek na dítě a příspěvek na bydlení,
  • přídavek na dítě – u nároku na příspěvek na bydlení.

HMOTNÁ NOUZE

Osoba v hmotné nouzi

Osoba či rodina nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumožňují uspokojení základních životních potřeb na úrovni ještě přijatelné pro společnost. Současně si tyto příjmy nemůže z objektivních důvodů zvýšit (uplatněním nároků a pohledávek, prodejem nebo využitím majetku) a vyřešit tak svoji nelehkou situaci vlastním přičiněním.

V hmotné nouzi není osoba

  • která prokazatelně neprojevuje snahu zvýšit si příjem vlastním přičiněním,
  • která není v pracovním nebo obdobném vztahu, nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, popřípadě osoba, která je v pracovním nebo obdobném vztahu, ale nemá z těchto vztahů v rozhodném období příjem,
  • která je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a bez vážných důvodů odmítla vykonávat krátkodobé zaměstnání nebo účastnit se v cíleném programu k řešení zaměstnání,
  • které nevznikl nárok na nemocenské nebo jí náleží ve snížené výši, a to z důvodu, že si přivodila pracovní neschopnost úmyslně,
  • která je osobou samostatně výdělečně činnou a její příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje částky živobytí proto, že se nepřihlásila k nemocenskému pojištění,
  • které za neplnění povinností zákonného zástupce dítěte spojených s řádným plněním povinné školní docházky byla uložena sankce,
  • která nastoupila výkon zabezpečovací detence nebo trestu odnětí svobody nebo byla vzata do vazby.

Společně posuzované osoby

jsou rodiče a nezletilé nezaopatřené děti, manželé, rodiče a děti nezletilé zaopatřené nebo zletilé, pokud tyto děti s rodiči užívají byt a nejsou posuzovány s jinými osobami, jiné osoby společně užívající byt, pokud písemně neprohlásí, že spolu trvale nežijí a společně neuhrazují náklady na své potřeby. Nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře. Byt je charakterizován jako soubor místností, popřípadě jednotlivá místnost, který podle rozhodnutí stavebního úřadu svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení.

Příjem

Pro účely hmotné nouze se za příjem považuje

  • 70 % příjmu ze závislé činnosti a z funkčních požitků uvedených v zákoně o daních z příjmů, a to po odpočtu daně z příjmů a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, a ze mzdových nároků vyplácených úřadem práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů,
  • 80 % příjmu z náhrady mzdy (platu) nebo sníženého platu (snížené odměny) po dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti (karantény) a z dávky nemocenského pojištění a z podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci,
  • 100 % ostatních započitatelných příjmů podle zákona o životním a existenčním minimu, s výjimkou příspěvku na živobytí.

Zvýšení příjmu vlastním přičiněním

tímto se rozumí zvýšení příjmu vlastní prací, řádným uplatněním nároků a pohledávek a prodej nebo jiné využití majetku. Jako možnost zvýšení příjmu vlastní prací se posuzuje započetí výdělečné činnosti osoby nepracující, zvýšení rozsahu a intenzity výdělečné činnosti nebo možnosti vykonávat lépe placenou výdělečnou činnost.

Možnost zvýšit si příjem vlastní prací se nezkoumá u osoby, která je starší 68 let, je poživatelem starobního důchodu, invalidní ve III. stupni, je osobou pobírající peněžité dávky nemocenského pojištění, je osobou poskytující péči osobě v alespoň II. stupni závislosti podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, je nezaopatřeným dítětem nebo je uznána dočasně práce neschopnou.

Zda lze zvýšit příjem řádným uplatněním nároků a pohledávek zjišťuje orgán pomoci v hmotné nouzi již na počátku při podání žádosti. Zákon uvádí možnosti, které může žadatel využít, aby si svůj příjem zvýšil. Jde zejména o nárok na dávky nemocenského a důchodového pojištění. Zákon v tomto případě ovšem vylučuje uplatnění nároku na starobní důchod před dosažením důchodového věku a nenutí tedy žadatele o dávky pomoci v hmotné nouzi, aby tak učinili a vyřešili svoji tíživou sociální situaci. Dále jde o uplatnění nároku na dávky státní sociální podpory. Zde platí zásada, že dávky státní sociální podpory mají přednost a žadatel má nejprve uplatnit nárok na tyto dávky a teprve následně žádat o dávky pomoci v hmotné nouzi. Dalším je uplatnění nároku na výživné, kde je spolupracujícím orgán sociálně-právní ochrany dětí.

 Následně zákon zmiňuje uplatnění nároků z pracovních nebo obdobných vztahů, jako je podpora v nezaměstnanosti, podpora při rekvalifikaci či dlužné mzdové nároky. Mimo tyto uvedené pohledávky a nároky vyžaduje i jiné pohledávky bez bližší specifikace, ale současně stanovuje, že v případech, kdy je zřejmé, že uplatnění nároků a pohledávek by nebylo přímo úměrné zisku, nebo je nelze po osobě spravedlivě žádat, tak není třeba je vyžadovat.

Zvýšením příjmu prodejem nebo jiným využitím majetku se rozumí prodej nebo jiné využití majetku, který nepatří mezi věci, jejichž prodej nebo jiné využití se podle zákona nevyžaduje. V případech, kdy je zřejmé, že hodnota movitého a nemovitého majetku osoby, žádající o příspěvek na živobytí, je zjevně natolik vysoká, že nelze mít pochyby o tom, že tento majetek je na překážku přiznání dávky, není nutné zjišťovat cenu tohoto majetku. Podobně tak lze učinit i v opačném případě, kdy je zjevné, že jde o nízkou hodnotu majetku. Existuje i možnost posouzení využívání jiného než vlastního majetku, které umožňují zpravidla osoby blízké. Zjišťuje se, zda žadatel, nebo společně posuzované osoby, má uzavřeno stavební spoření. V takovémto případě je nezbytné doložit výši naspořené částky a výši částky, která by byla získána po zrušení tohoto stavebního spoření. Kdyby tato částka byla vyšší než desetinásobek částky životního minima společně posuzovaných osob, je nezbytné, aby žadatel o dávku pomoci v hmotné nouzi stavební spoření vypověděl a výtěžek využil k zabezpečení vlastních základních životních podmínek nebo podmínek osob společně posuzovaných. Do doby vyplacení částky stavebního spoření je osobě (společně posuzovaným osobám) poskytován příspěvek na živobytí. Obdržená částka stavebního spoření je následně považována za majetek.

Prodej nebo využití majetku se nevyžaduje u nemovitosti, kterou žadatel využívá k trvalému bydlení, u zvláštních pomůcek osob s těžkým zdravotním postižením, motorového vozidla, kterým se dopravuje těžce zdravotně postižená osoba nebo na jehož provoz pobírá žadatel nebo společně posuzovaná osoba příspěvek na provoz motorového vozidla podle zvláštního předpisu, nebo motorové vozidlo, které je využíváno k výdělečné činnosti nebo k jinak nezajistitelné dopravy do školy nebo zaměstnání.

U osoby, která dluží na výživném pro nezletilé dítě částku vyšší než trojnásobek stanovené vyživovací povinnosti, je částka živobytí stanovena ve výši existenčního minima. Toto neplatí, jestliže dluh na výživném vzniknul až po podání žádosti a současně tato osoba podala k soudu návrh na zrušení nebo snížení výživného z důvodu nedostatečného příjmu.

OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM

Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu.

Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru.

Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže.

Zvlášť těžkým funkčním postižením pohyblivosti a úplným postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna chůze v domácím prostředí se značnými obtížemi, popřípadě není schopna chůze, v exteriéru není schopna samostatné chůze
a pohyb je možný zpravidla jen na invalidním vozíku. Zvlášť těžkým funkčním postižením orientace
a úplným postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu není schopna samostatné orientace v exteriéru.